Husiti v Chomutově

žižka„I táhl jest Žižka k Chomútovu na Květnú neděli šturmem, a tu jest na tři tisíce na miestě lidu zbito a zapáleno.“

„Žižka dal upálit pětaosmdesát mužů, jež nahnal do sakristie místního kostela, kde po dobytí města a pobití chomutovských mužů táborské ženy vyvedly z města ženy a panny, oplakávající své muže a rodiče, slíbivše jim bezpečný odchod, ale když ony vyšly z města, svlékly z nich roucha, pobraly jim peníze a jiné věci, a zavřevše je do jedné viničné boudy, zahubily je plameny ohně a nešetřily ani těhotných.“

Událo se v Chomutově L.P. 1421, dne 16. března

Chomutov byl pro husity snadnou kořistí, neb mnozí ochránci jeho uprchli před dobyvateli do nedalekého Žatce.
Během dvou dnů ve městě zahynulo asi 2 200 lidí. Zbylo jen několik žen a dětí a 30 mužů, které husité nechali na živu, aby měl kdo pochovat mrtvé.

 

žižka2
žižka3

Zpět

 

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Husiti v Chomutově

Peter Epperlein

Na Božím Daru žil v 16. století pytlák, o němž na česko-saském pomezí Krušných hor dlouho kolovaly úžasné historky. Spolu se známým saským pytlákem Karlem Stülpnerem se svého času stal oblíbeným lidovým rebelem Krušnohoří. Ten muž se jmenoval se Peter Epperlein a živil se zakázaným lovem zvěře. Pytlačil zejména na saské straně hranice. V létě roku 1565 zastřelil v lesích u saského Breitenbrunnu statného jelena a v noci jej tajně přepravil přes hranici domů na Boží Dar. Pytláka však někdo udal saskému kurfiřtovi a celá záležitost se dostala před soud. Z podnětu Sasů byl Epperlein na Božím Daru zatčen a vsazen do místní šatlavy. V prosinci 1565 saský kurfiřt požádal pražského arcivévodu Ferdinanda o pytlákovo vydání do Saska k soudnímu procesu. Arcivévoda však byl liknavý a předal celou záležitost k vyřízení úřadům v Jáchymově. Za pytlačení byly nejpřísnější hrdelní tresty a Epperleinovi hrozila šibenice. Měsíce však plynuly a pytlákovo vydání Sasům se skrze řehtání úředního šimla v Praze a Jáchymově stále oddalovalo. A protože vězně bylo třeba živit na náklady obce, stal se Epperlein pro božídarskou městskou radu brzy velkou finanční přítěží. Na jaře roku 1566 se vydal saský soudní úředník Hans Todt ze Schwarzenbergu do Jáchymova, aby celou záležitost urychlil. Krátce poté přišel z Prahy do Jáchymova přípis v tom smyslu, aby bylo od Sasů vyžádáno přesné znění Epperleinovy obžaloby. Pokud tato nebude brzy k dispozici, měl být vězeň pro růst nákladů na jeho obživu propuštěn. Leč opět se nic nevyřídilo a dál vládla v kauze Epperlein papírová válka mezi Schwarzenbergem, Jáchymovem a Prahou. Konečně v květnu 1566 došla z Prahy zpráva, aby si saští úředníci pytláka na Božím Daru převzali do své moci. Ovšem za předpokladu, že uhradí všechny náklady na stravu vězně. Saské úřady však žádaly slevu, a tak se vydání Epperleina opět nekonalo. Nakonec byla na Božím Daru z místních úředníků jmenována vyšetřovací komise, jež celou záležitost projednala 15. června 1566. Božídarský soud odmítl devět bodů saského obžalovacího spisu a uvěřil tvrzení Epperleina, že je zcela nevinný. Ten se dušoval, že nikdy nevlastnil pušku, a tudíž nikdy nemohl střelit žádného jelena, a v životě prý nepřekročil saskou hranici. Poté šla z Jáchymova do Drážďan žádost o propuštění vězně. Saští úředníci sice trvali na svém právním stanovisku vůči pytlákovi, na další řízení však rezignovali a ponechali konečné rozhodnutí na české straně. A tak byl pytlák, jenž se mezitím stal lidovým hrdinou, propuštěn na svobodu. Náklady na jeho stravu ve výši 115 zlatých božídarské městské radě nikdy nikdo neuhradil.

pytlák

Zpět

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Peter Epperlein

Bezhlavý mnich

Po jedenácté hodině večerní městem prochází mnich v bílém plášti. V podpaží nosí svoji hlavu a pomalu kráčí od radnice přes náměstí ke kostelu svatého Ignáce a zpět. Také se často zjevuje ve vikýři nad radniční branou a varovně zvedá ruku. Lidé tvrdí, že vždy když postavu někdo spatřil, vypukl ve městě ničivý požár. Byl viděn i v roce 1832, kdy tři dny poté město lehlo popelem.

Po mýtickým přízraku byl pojmenován i takzvaný Mnišský dvoreček, jedno z nejpůsobivějších míst v budově radnice. Na tomto malém čtvercovém prostoru pod širým nebem, který je obehnán zdmi zbývajících pater, je stále rozpoznatelný kamenný reliéf, jenž silně připomíná ztrápenou duši v mnišské kutně se sťatou hlavou v podpaží.

Přijměte pozvání na virtuální prohlídku tohoto Chomutovského skvostu: Mnišský dvoreček

V tomto odkaze k nalezení má verze pověsti

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bezhlavý mnich

Sloup sv. Anny

Kalek – Jindřichova ves – Zákoutí ( Kallich – Heinrichsdorf –   Bernau)

Sloup sv. Anny Samétřetí

Před mnoha lety, za soumraku šel jeden řezník ze Saska se svým psem po cestě z Blatna (Platten) na Kalek Kienhaid). Náhle mu z houští do cesty skočili tři muži, a že řezníka okradou. „Dej peníze!“  Přesile se sám řezník ubránit nemohl, proto odhodil svou nadutou peněženku na zem. V okamžiku, jak se jeden zloděj pro portmoné sehnul, řeznický pes sám od sebe skočil tomu grázlovi po krku a strhl jej na zem. Řezník neváhal a pustil se sukovicí do dalšího zloděje. Lumpové nečekali protiútok a okamžitě se dali na útěk. Jeden z nich však ještě stačil z cesty sebrat onu tašku. Řeznický pes, se s hlasitým štěkotem za nimi rozběhl. Po chvíli se vítězně vrátil i s peněženkou v tlamě.

To se událo se 26. července v den svátku Svaté Anny. Na památku této události a z vděčnosti svému psu, který ho vysvobodil z loupežnických spárů, nechal řezník roku 1623 vybudovat na rozcestí, kde událost se stala, sloup sv. Anny, své ochránkyně.

„NEU
STAFFIRT
IM IAHR
1823″

 Toliko text na těle sloupu, kdy uvedené napovídá, že v roce 1823 byl nově štafírován, tedy okrášlen.  
1937 komotau.de
1937
komotau.de

Zpět

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sloup sv. Anny

Kovářská kříž

Kovářská – železný kříž

Dne 7. června 1871 byla zázračně uzdravena ze slepoty paní Josefa Päckert z Kovářské.
Na místě zázračného uzdravení stával již dříve starý, dřevěný kříž, ke kterému se lidé často chodili modlit a prosili o pomoc v obtížných situacích. Paní Päckert zde byla uzdravena poté, co na toto místo častěji přicházela k modlitbám. V roce 1872 zde byl vztyčen nový, železný kříž a místo upraveno.

kříž kovářská

zpět

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kovářská kříž

Pověst o vzniku kostela v Květnově

Pověst o vzniku kostela v Květnově (Quina, Kvínov, Quinau)

Pověst vypráví o malém pasáčkovi, který z nelibosti při shánění dobytka na místě dnešního kostela zaklel a jakýsi hlas z křoví jej napomenul. Když křoví rozhrnul, našel v jedné skalní jeskyňce malou sošku Panny Marie. Hoch prosil za odpuštění a z kamení a keříků vystavil kolem mariánské sošky malou kapličku, kam se denně chodil modlit. Když později vyšla celá příhoda najevo, sedlák, u kterého chlapec sloužil, vzal sošku z původního místa a schoval ji doma ve své truhle. Soška ale zmizela ze své úschovny a byla později nalezena na svém původním místě. To se několikrát opakovalo. Když se to lidé ze vsi dověděli, rozhodli se postavit ve vesnici pro sošku kapličku. Ale i dovezený stavební materiál přes noc zmizel a ráno našli vše na místě, kde pasáček našel sošku. Kapli tedy postavili tam. To se prý stalo v roce 1342.

Květnov panna maria výjevZpět

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pověst o vzniku kostela v Květnově

Blovský upír

Nejstarší ucelenou pověsti o upírech ve střední Evropě zaznamenal v roce 1337 kronikář, mnich Neplach v kronice Sázavského kláštera.

Blovský upír

Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen na oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: „Velice jste mi tím uškodili“, a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.

Dovolím si náhled mojí verze a to v tomto odkaze.

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Blovský upír

O loupežníkovi zvaném Suchý Krejčí

Tento text se nachází ve stavu rozepsanosti, tak také jen náhled

V Načetínském hostinci byl L.P. 1751, dne 26.července zatčen vůdce obávané bandy loupežnické, zvaný Suchý Krejčí. Loupežník, hostinský a řezník z Rübenau i se dvěma svými kumpány. Občanským jménem Johann August Tröger. Tröger, měl u sebe páčidlo, Dietrich a Fangleine potom další nářadí, které je jednoznačně usvědčilo ze zlodějny. Zatčení provedl horlivý komisař Zahn. Po výsleších v Chomutově, kdy Tröger udal všechny své komplice, byl propuštěn. Zatýkáni celé tlupy trvalo až do roku 1755 .Banda loupežnická čítala na čtyřicet jmen a rekrutovala se hlavně z obcí Kühnhaide, Reitzenhain, Satzung, Rübenau, Rittersberg a dokonce z Ehrenfriedersdorfu. Tedy obcí české i německé části hranic. Avšak kumpáni se doslechli o udání a svému vůdci se před zatčením odměnili krutou jeho smrtí. Žalářováni byli v Marienbergu, Wolkensteinu a Chomutově. První poprava loupežníků byla 11. září 1755 mečem i lámáním v kole, den na to následovaly další a další…

načetín hospoda

Zpět

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O loupežníkovi zvaném Suchý Krejčí

Karl Stülpner

KupferstichStuelpner Tak, jako byl Robin Hood v anglickém Scherwoodu, Jánošík ve slovenských Tatrách, Curro Jiménez ve španělské Andalusii, tak měly i Krušné hory svého lidového hrdinu – zbojníka. Byl jím Karl Stülpner, narozený v Scharfensteinu (1762 -1841), který se touto legendou skutečně stal již za svého života. měl však tu smůlu, že ho žádný spisovatel literárně nezvěčnil a tudíž neproslavil a není tedy masově známý. Stülpner byl podnikatel, zbojník, pytlák, pašerák a ochránce chudých, který je dodnes připomínán v lidových legendách, bohužel  však schází onen romantický románový příběh, který tak často dotváří nesmrtelnost a věčnost knižních legend.

Karl Stülpner  se stal  lidovým hrdinou již za svého života, působil na obou stranách Krušných hor (v Sasku i Čechách)a jeho potomci dodnes v Krušných horách žijí. Není to tedy vymyšlená legenda jako Robin Hood, ale postava skutečná, která se legendou stala díky svým činům, skutkům a svědectvím obyčejných obyvatel na obou stranách Krušných hor.

Byl vůdcem skupiny pytláků a toulal se po celých Krušných horách, neznaje hranic, překážek a strachu.

Několik let působil jak v Přísečnici, tak v Hoře Svatého Šebestiána, kde měl i svou hospodu a drobné hospodářství. Vypráví se, jak trestal arogantní lesnické úředníky a stál na straně utiskovaných lesních dělníků a obyčejných lidí a vůbec pomoc hledajících.

Po dlouhé době, kdy bojoval i v pruské armádě proti Napoleonovi, se vrátil do své rodné obce Scharfenstein. Pamětní místo tohoto dobrodruha najdeme v místech bývalé vesnice „Pohraničí“ v chomutovském okrese, na české straně hor.

Roku 1813 se vrátil zpět do Scharfensteinu, kde vedl nuzný život. To, že byl však vitální po celý život dokázal tím, že se ještě v 66 letech stal otcem druhého syna. V posledních dvou letech svého života byl však již vážně nemocný a poloslepý.

Karl Stülpner zemřel 24. září 1841 v Scharfenstein ve věku 79 let. Na hřbitově v Großolbersdorf našel místo svého posledního odpočinku.          

Chronologie:

1762 – narození legendy Krušných hor Karla Heinricha Stülpnera, v obci Scharfenstein

1771 – hladomor v Kr. horách, smrt otce

1779 – dobrovolně se přidal k regimentu prince Maxmiliána v Chemnitz

1784 – je přeložen ke granátníkům do Zchopau,  pytlačí pro důstojníky, konflikt s myslivcem Zieglerem,vězení v Chemnitz

1785 – Stülpner dezertoval, období jeho toulání: Čechy, Maďarsko, Švýcarsko, Bádensko, Hesensko,Vídeň, Hannover, návrat do rodné vsi, nový útěk do Čech z Bayeruthu, naverbován pruskými verbíři, stává se vojákem ve Spandau.

1787 – hledají se 3 bratři Siegelové a dezertér Stülpner. Hajnému Fiehringovi z Jöhnstadtu se je podařilo polapit a předává jej monarchii k uvěznění,odkud opět uniká

1793 – intervenční válka proti Francii, zde bojuje po boku pruských vojsk. Je zraněn u Kaiserslauternu. Dezertoval do Scharfensteinu

1795 – Stülpner obléhá hrad Scharfenstein. Zatykač justičního úřadu Wolkenstein

1800 – návrat k regimentu v Chemnitz

1806 – bitva proti Napoleonovi u Jeny. Útěk ze zajetí. Dezertoval do Čech, do Přísečnice.

1807 – v září umírá jeho matka, v Hoře Svatého Šebestiána provozuje hostinec, rovněž tak u   Kraví hory (Kuhberg) a u Slunečné hory ( Sonnenberg ).

1813 – v Sasku mu byla udělena všeobecná milost, návrat do Scharfensteinu

1820 – v březnu se vrací i s rodinou do Přísečnice ( podloudný obchod )

1820 – umírá jeho žena na následky úrazu popálením

1821 – narození syna Karla Friedricha, matkou je Veronika Wenzara.

1823 – sňatek s Veronikou Wenzara, matkou jeho syna

1828 – narození druhého syna Johanna, Stülpner v Sasku však trvale nepobývá

1839 – Stülpner nalezen v blízkosti obce Lauta a zaopatřen v chudobinci v Scharfensteinu, jeho 18-letý syn Karl Friedrich se uchází o místo myslivce v Scharfensteinu, dostává práci u továrníka Moritze Leonharda v nově vystavené přádelně bavlny

1841 – úmrtí Karla Stülpnera, největšího pytláka a zbojníka v Krušných horách, stáří 79 let, pohřben v Grossolbersdorfu

 

Zdroj: www.komotau.de,  www. wikipedie.de, www.karl-may-wiki.de

Category: Sebrané pověsti | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Karl Stülpner