O mlynáři a sedláku Hafermanovi

V dávném čase v Rudohoří, v dobách kdy lid v lecos věřil, v časech kdy pověstí nebylo, neb vše co stalo se, bylo zde součástí i skutkem.

image002 Sedlák Haferman povozem svým, lesní cestou z Malkau se vydal, již se smrákalo, chvátal tedy. “Hodinu cesty, snad do tmy vrátím se.” Do mlýna fůru vezl, sic projel kol mlýnu místního, leč s mlynářem se kdysi nepohodl i tudíž vozíval úrodu v mlýn tak daleký.

Mlynář Schwarmüller, žil od úmrtí své ženy zcela sám, bez dětí a pacholka prý nechtěl. Byl to podivín, ale zrno uměl jako jiný v kraji. Tak jemnou a čistou mouku opravdu široko daleko nedokázal žádný mlýn, a že jich tu v okolí klapalo v míře hojné. To i proto sedlák svou úrodu vezl tak daleko. Mezi stromy již světlo spatřil. “Přejedu brod, jen vyložím.” V tom však špatně šlápl, v kamenech Pekelného potoka uvízla mu noha. Nikde ani živáčka. Inu zatnul zuby, vyprostil se a opřen o vůz dobelhal se ku mlýnu, odsunul závoru a již stanul ve mlýnici. Co spatřil, dech mu vyrazilo. Na bolest v tu ránu zapomněl, povoz s ořem ponechal tak jak byl a seč mohl, uháněl k domovu. Jsa vystrašen zbloudil však. Bledý a pochroumaný, zcela vysílen do vrat statku dorazil, to již kohout kokrhal. Slova schopný nebyl, vlas mu zšedivěl, po chvíli bez zpovědi skonal.

V dobu, kdy Haferman se ku mlýnu blížil, seděl mlynář za stolem, večeřel. Spokojeně pojídal špeku a zapíjel ho pivem. V mlýnici sním ale tři rohatí! Zrovna když sedlák otevřel dveře, spatřil čerta, co plivancem ohně v peci zapálil. Druhý pekelník, ten kožich poprášený moukou a rovnal pytle a ten třetí s kolomazí v drápech, jak zrovna koleso mazal. To byli mlynářovo pomocníci. Mlynář ho nespatřil, však satanáši ano. Sedlák lekl se. O rozum přišel. To sám ďábel zaonačil.

Schwarmüller měl pro strach uděláno, jak by jinak mohl žít sám tak daleko od lidí. Přišli čerti, že ho z mlýna vyštvou a usídlí se zde, i nějak se to přihodilo ale, pekelníci s ním pak po čas v dobrém vycházeli. Že jich mlynář v souboji přemohl, hrou v karty či ďáblu se jen upsal, to nikdo dnes již neví. Rohatí mu však po několik let sloužili. Snad Luciprd v knize temné, té zmínky by dohledal. Pravdou však je, klapot mlýnu na Pekelném potoce jednoho dne náhle ustal. Stavidlo, náhon, koleso či mlýnice, vše bylo naráz tak, jak by se tu nikdy nic neudálo. Po mlýnu se země slehla. Zůstala jen cesta nejistá, která spolu s povídáním o Mlýnu na Pekelném potoce se po staletí nese…

Z textů historických se pranic nedochovalo, vše popelem již lehlo či zákony pekel chráněno je, však co četl jsi, pravdou musí býti, neb já  vypravěčem jsem. Snad něco jsem přidal, trocha také pozapomněl, však to klíčové zde uvedeno je.

Geo: GC4TQ6Z

Zpět




© Petr Himmel

Posted Září 24, 2015 by troschig in category "Z vlastního pera