O Leopoldovi a jeho bratru Josefovi

Josef byl sice rozumu mdlého, avšak práce zastal za tři. Žil se svým bratrem Leopoldem na statku v Domině.

Ráno vždy vstával časně, postaral se o dobytek a celé dny potom na poli dřel či v lese dřevo dělal. Když poobědval, někdy si lehl do trávy jindy prošel se jen tak lesem. Měl les velmi rád, v zimě postaral se o zvířata, v létě seno do krmelce sušil. K večeru z pokáceného kůru sloupal a naložil ji na vůz. Časně ráno do mlýna v údolí zajedu, kůru mi tam nadrtí, ke stromečkům bude.

To jeho bratr Leopold to byl pravý opak. K práci se neměl a otec mu grunt odkázal, že byl starší a podepsat se uměl. Nebýt Josefa, celé hospodářství mu však již dávno spadlo na hlavu. Jeho žena mu již dávno utekla, děti mít nemohla a říkalo se, že on to z ní vytloukl.

Leopold byl od večera ve mlýně kde s mlynářem karty hrával a zajisté i pálenku si koštli. I stalo se, mlynář si při hře Leopolda snad v dobrém dobíral. „List ti nepadá, karty hrát neumíš“,  „Jenom chlastáš, dobytek ti hubne“, potom zase že „V lese samý poval“, „Měl bys být na Josefa jiný, je to tvůj bratr, ne pacholek a jak ty se k němu chováš, je to blbec, to jo, ale jemu by žena nikdy neutekla“. V Leopoldovi se počínala vařit krev. Mlynář čekal až znovu rozdá a kořalu nalil. „Josefa, kdyby nějaká chtěla, tak máš barák plný dětí“ „S kartama, jako s dětma, ani to neumíš“ To však neměl mlynář říkat. Do Leopolda vjel vztek posilněný kořalkou a vrhl se na mlynáře. Tloukl ho židlí, pak hlavou o stůl. Chasa se seběhla, život mlynáři zachránila. Leopold by ho dozajista zabil. Nenechal se uklidnit, museli ho svázat. Stále pokřikoval „Já tě zabiju“, „to si neměl “ . Okolo to vypadalo jako po boji, co teď s ním.

„Běžte pro Georga Josefa, ať si ho odtáhne, už ho tady nechci nikdy vidět.“

Blížila se půlnoc, i tak se tedy Helga, mlynářova hospodyně vypravila lesní cestou pro Josefa do dominy. Chlapi nešli, že to dají do pořádku a toho rváče pohlídají.

Helga nemohla chvíli Josefa vzbudit. „Musíš jít pro bratra, zase se ožral, ale dnes se s mlynářem do krve i porval.“

Josef tedy vstal, kobylu zapřáhl za vůz kde měl kůru naloženou. Odvezu ji tedy rovnou, nepojedu znova ráno, ve mlýně ji vyložím pak bratra odvezu.

Vyrazil tedy tou samou cestou co Helga přišla. Měsíc moc nesvítil, ale Josef znal cestu dobře. Dojel k údolí Suchého potoka, tam je trocha sráz v zatáčce prudké. „Helgo seskoč“  a sochorem začal přibrzďovat vůz. Kůň vedl si dobře, však co nestalo se. Kola vozu vjela do výmolu, který nebyl v té tmě vidět. Vůz se naklonil a převrhl se zrovna na stranu kde byl Josef. Sténal bolestí, vyprostit se sám nedokázal. „Bež pro chlapy, ty sama s tím nehneš, jen ještě odpřáhni a uklidni kobylku.“ zařval Josef na Helgu.

Vystrašená hospodyně doběhla do mlýna „Josef leží pod vozem, pojďte všichni honem“ Vzburcovala celý mlýn. Rozvázali Leopolda a všichni vyrazili do stráně, kde jim Helga řekla. Doběhli k vozu, to však již mohli vyprostit jen Josefovo mrtvolu.

On Leopold tedy zůstal na všechno sám. Pro svou náturu již o všechny přišel. V místě kde se vůz převrhl, kde jeho bratr tak tragicky zhynul, vysekal kamenný kříž, jakožto vzpomínku a  snad mu bůh odpustí.

Kříž s nápisem Josef Georg  z Dominy č. 16, byl zde zabit naloženým povozem 26.9.1857, tento kříž tam dodnes stojí.

Zpět

 

 




© Petr Himmel

Posted Září 24, 2015 by troschig in category "Z vlastního pera