O mnichovi co ztratil svou hlavu.

V dobách pradávných v Chomutově svou řeholi vykonával mnich Analbert. Byl plně oddaný svému poslání, což bylo znát při jeho kázání. Po leta sloužil tak v pokání, jen a jen svému Bohu. Toužil po mnohém poznání, knihy studoval. Svůj úděl miloval.

Do tohoto mnicha však vášnivě zamilovala se Ester, schovanka pána z Hasištějna, dcera z řad nejváženějších chomutovských měšťanů.

Po lásce v hábitu bezhlavě toužila, stále mu nadbíhala, jeho tím soužila, často ho sváděla, úctu pražádnou sutaně neměla. Mnich po dlouhý čas odolával, nestoudným konům, žádoucím pohledům. Modlil se kajícně, bránil se svodům, ženčiným nástrahám. Vnadům té krásy jednoho dne však docela podlehl. Nebylo úniku, pražádné spásy! Pokušení a ženské to objetí, podlehl svodům, počal žít v hříchu, měl mužskou pýchu. Ztratil svou hlavu. Prožíval vzrušení, co mu Bůh nedal, každičkou chvilku pro lásku hledal. Vzal Ester půvabnou kolem jích boků, líbal ji, hýčkal ji, několik roků. Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic nestoudnosti jejich odhalil a v lásky plném objetí oba pak přistihl. Krutý trest milence na to pak dostihl. Co stalo se s Ester, se dnes již neví, snad byla zmrskána, tak se to jeví. Byla prý půvabná, mnohým se líbila, pokoru pánovi veřejně slíbila. Však mnich za svůj nestoudný čin krutě byl potrestán. Veřejně pranýřován a poté zaživa zazděn ve zdech chomutovského zámku. „To on provinil se Bohu, ve svém mnišském stavu podlehl svodu. Bohu se oddat měl, stavu se pokořit. Modlit se pouze, ne oddat se touze!“

Kat slitoval se nad nebohým mnichem a potají v kobce smrti kruté, před zazděním, vzepřel se právu. Byl prý mu milostiv. Já dnes však vím, po Ester toužil, ta ho však nechtěla, kat se tím soužil. Zazděný milenec v kněžském to hávu. „Bůh ten je laskavý, pán v božím právu. Jsou velmi rozumní, ctí zemské právo, víc než je zdrávo! Co když bude omilostněn?“

V obavách soka uťal mu hlavu.

Služebník boží ztrestaný životem, své žití snad proklel. Jeho duše nemůže najít klidu. Dodnes lze spatřiti ve městě ducha. Mnicha v bílém to hávu, co v podpaží nosívá sťatou svou hlavu. Pomalým krokem šine se k zámku či k svatému Ignácovo dómu. Jindy dlí nad zámeckou branou varovně zvedajíc ruku.

Vždy, když postavu někdo spatří, vypukne ve městě ničivý požár, či nastane jiné to neštěstí. Celičký zámek vyhořel v červenci roku 1520 a mnich bez hlavy byl dny předešlé často ve městě viděn. Jiné doložené zprávy praví, že naposledy byl spatřen roku 1832, kdy tři dny poté město celé popelem lehlo.

bezhlavý mnich chomutov

Kresba Jaroslav Pachner

Zpět

 




© Petr Himmel

Posted Září 4, 2016 by troschig in category "Z vlastního pera