O panchartovi Gabrielle a vampíru z Rudohoří

Pouze a jen úryvek textu.

Hrůza a děs obchází kraj Rudohoří. Lid tam strachy nezamhouří oko celé noci. Mora, vampír je to, přízrak či snad běs? Ženská to ohavná! Postavy křivé s vrásčitou tváří a obočím srostlým, zšedlý zcuchaný vlas. V páchnoucím šatu, pomalým líným krokem tu a tam zjevuje se! Ostanou po ní jen šlápoty v bahně tvarem obrovského hnátu ptáka. Pocestní již v dálce z cesty bábě sejdou, obavy mají z potkání. Říkají jen Drude! Nikdo nevysloví její celé jméno. Každý ho zná, leč všichni radějc mlčí.

Druden, zní celé její jméno!

Po vyslovení toho, lidu ouzko se tvoří a dodýchnouti hrdlu nelze. Ti mladší zsinají, kolena se jim mnohdy klepou a v mysli své jen, aby přízrak tento u lože jejich taktéž se nezjevil, ulehnout se pak mnohdy bojí. Ti starší již jakéhosi povědomí s babou Drude mají, však rozechvějí se vždy celí a zabrat pak celé noci nezvládnou. Nevadí, zda ženská či chlap statný to je, každý má bázeň, démon ten si nevybírá. Nikomu, kdo se s Drude seznal, svědectvího z obav o žití své nebylo umožněno vydat, bázní každý oněměl. Strach z přízraku šíří se však celým krajem. Setkání s ní je vždy hrůzné, ohavné. Málo kdo je netoliko silný, že toho si ničehož nedělá. Povětšinou nejedna lidská bytost o rozum pak přijde, mnohdy se i ze skalisek sama se vrhá, či jinak umoří se konce.

Z nařízení biskupa mělo se napomoci zmírnit strachu lidí a zesměšnit ten přízrak Druden, neboť lid nevyspalý neschopen řádné práce je! Farář kázání své, v mši svaté vedl tedy takto: „Moru Čechové myslej bejti nějakou noční obludu, která ve spaní na člověka přichází a jeho silně tíží jako by udusiti chtěla: ale ne: nýbrž taková těžkost přichází od hrubé a temné páry, která do mozku vstupuje a cesty k dejchání zamezuje, a z toho takový člověk poznati může, že má mnoho hrubé a melancholické krve, která z nezáživnosti žaludku pochází“.

Neznalá Gabriella co o přízraku nic to neví, poklekla a duchovního optala se na stvoření. „Kdopak je to, co děje se velebnosti?“ „Hříšné myšlenky tě vedou! Pomodli se, dcero!“ Duchovní ji v zpovědnici na modlitby odpravil.

Dveře vrzly a přízrak vrhnul se hned na ní, rdousil ji, kousal ji do hrdla. Procitla. Roztrhl jí šat… „Druden“ problesklo ji hlavou! Omdlela hned hrůzou.

Když probrala se, byla jako opařená! Vše co vyslechla předešlého dne, v noci stalo se i jí! „Pokousaná tu i tam jsem, vlas zcuchaný, prsa ta mě celá bolí, a té krve v mém loži.

gabriela

Na zem padla nešťastnice, zoufalá i plakala. Rouno kněžské zulíbala, na Druden si zoufala, neuvěří však ji nikdo, nešťastnici od mala. V křečích děsných, to jak ďábel, zmítala se, klepala! Dav ji lapnul. Na pranýř ji krutě hnal. Hříšné tělo, odpros Boha! Ďábla doznej hříchy! Naplat bylo odmlouvání, prosební a uzoufání. Hříšnice jsi! Ortel vykřnut! Časně zrána! Duše tvá je zaprodána!

V nevinnosti ve svém mládí v hranici se dostala. Žití své, lid a  Boha taktéž, před tím nežli omdlela, v plamenech pak proklela.

Zpět

ilustrační obrázek pochází z :sk.wikipedia.org




© Petr Himmel

Posted Červenec 21, 2016 by troschig in category "Z vlastního pera