O pastýři Myslatovi co rdousil lidi.

Pouze a jen úryvek textu.

Hrdlo rozsápané, potrhané šlachy, v kaluži rudé tělo zkroucené je křečí. Tvář zohavená, vyškubaný vlas. Hnáty polámané a těla cáry visící z ní kůže. Kdo je vinen? Kdo za ten děs zmůže?! Onen přízrak této noci řádil! Oblaka strachu šíří se po okolí, v chalupě nalezena dnes, další to oběť temné té noci. Psi zalezlí jenom skučí a lid se strachem chodí! Chtějí pomoci v tomto boji! Obrací se stále k Bohu! Farář na biskupství o pomoci nutné se radí. „Inkvizici nutno svolat, zlo toto je nutno zdolat.“

„Protkněte to tělo kůlem, neb pokoj on vám nedá!“ Vykonejte bez prodlení, kol do něj hned narvěte! Jednou ranou to musí být, neb ten upír procitne! Kříž zlatý ten ve svých rukách, pokleká a dav s ním k zemi padá.

Krve z těla, se lidu zjeví, jak kdyby nebyl zemřelý. Příšerný řev z jeho hrdla, vydává to sezření. „Dali jste mi kůl snad proto, abych měl co použít? Oženu se, jen vyčkejte. Své psy na mě poštvěte. Sukovici svého srdce! Proklatí vy! Chudáci! Co to po mě ještě chcete! Já se pomstím! Bídáci!“

blovský upír

Zpět




© Petr Himmel

Posted Červenec 21, 2016 by troschig in category "Z vlastního pera